Jeskyně sv. Ivana

Ivan nebyl zdaleka prvním obyvatelem jeskyně. Ta sloužila již dávno před tím jako příbytek  pravěkých lidí. Dokladem toho jsou nástroje z doby bronzové a železné, které v ní byly nalezeny. Nejslavnější obyvatel sem přišel v roce 880, když si vybral poustevnický život místo charvátského trůnu, který měl převzít po svém otci. A žil tu déle jak čtyřicet let. Na počátku prý neúspěšně bojoval se zlými duchy, kteří podzemní prostoru opanovali. Když se rozhodl jeskyni raději opustit, zjevil se mu sv. Jan Křtitel a daroval mu zlatý kříž. S ním pak úspěšně vyháněl nejen duchy, ale dokonce i samotného Ďábla, který vyletěl z jeskyně dodnes viditelnou dírou ve stropě.

V jedenáctém století byl na úpatí skalního masivu vystavěn klášter a ve století patnáctém pak nechal pan Oldřich Zajíc zbudovat jeskynní kostel Narození sv. J. Křtitele při poustevně sv. Ivana. K němu se konaly časté poutě a svou velikostí brzy nestačil. Proto byl v sedmnáctém století založen barokní kostel sv. Jana Křtitele a podle návrhu italského architekta Carla Luraga i benediktinský klášter. Kostel byl spojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V jeho středu stojí náhrobek sv. Ivana ukrývající schránku s poustevníkovými ostatky.

TIP: Všimněte si v jeskyni kamene, na němž se Ivan modlil. A jak ho poznáte? Podle vytlačených končetin světce.